Prozraďte nám, jak jste se vlastně k vínu s bratrem dostali?

Jsme z vinařského kraje v okolí Pálavy, tady si vás víno najde mnohdy samo. U nás to bylo tak nějak postupné a spontánní. Jako kluci jsme ani jeden nechtěli chodit pomáhat do vinohradu. Měli jsme pár řádků, jako většina místních rodin, které, co se týče rozlohy, neměly žádný větší význam. S bratrem jsme byli a stále jsme velcí sportovci a v té, raději řekněme nedávné době, i když je to už třicet let, jsme se radši viděli na fotbalovém hřišti nebo s děvčaty na koupališti. A víno? Víno nám přišlo kyselé a práce na vinohradu nás nebavila. Vínu jsem začal přicházet na chuť až v osmnácti. S bratrem jsme si v tu dobu lámali hlavu nad tím, co budeme v životě dělat. Brácha tehdy řekl památnou větu: „A co víno?“ Tak jsme koupili do sklepa první pětisetlitrový sud a všechno to začalo.

Co se dělo dál?

Je důležité zmínit, že jsme z dělnické rodiny a nijak zvlášť jsme si nemohli vyskakovat. Mamka učila ve školce a taťka pracoval v cihelně. Nebyli jsme o hladu, to ne, ale šetřit se muselo. Nic jsme nedědili, nic jsme nerestituovali, začali jsme absolutně od nuly. Za vinařstvím Vinofol nestojí žádná finanční skupina ani nikdo jiný. Jen dva bratři a jejich rodiny. Prošlo jsem si několika etapami, když nejdůležitější byla podle mě výsadba vinic a na to navazující založení společnosti Vinotéka Vinofol. Jde o síť asi padesáti vlastních vinoték po celé České republice.

Jak vlastně vznikl název Vinofol?

Když jsme v roce 1992 tak nějak nevědomky založili Vinofol, tak nám radili, aby název vinařství byl krátký, snadno zapamatovatelný. A tak ze spojení slov „vinařství“, „víno“ a z našeho příjmení Foltýn vznikl dnešní název – Vinofol, rodinné vinařství bratří Foltýnů.

Pamatujete, kdy jste poprvé ochutnal víno? Chutnalo vám?

Někdy asi tak v šesti letech a nechutnalo mi, a to vůbec! Bylo to kyselé… Dnes je to kapánek jiné.

Jak na začátky vašeho vinařství vzpomínáte?

Tak nějak všelijak… Všechno má svůj vývoj, my se učili za pochodu. Jak se vyvíjelo vinohradnictví na jižní Moravě, tak se postupně vyvíjelo vinařství Vinofol. Za nejdůležitější období považuji výsadbu a vybudování vlastních vinic v Pavlově pod Pálavou a v Novosedlech.

Jak moc je důležité, kde se vinice nacházejí?

Poloha vinic a půdní podmínky jsou pro nás velice důležité, osobně považuji vinice kolem Pálavy za TOP v České republice i v Evropě. Právě vinice, které máme v Pavlově na Pálavě, považujeme za rodinné zlato. Máme tu zejména Ryzlink vlašský, Pinot Blanc, Sauvignon a nově ještě pořád dorostenku Pálavu, která je tu doslova doma.

Ve vinicích v Novosedlech, které se táhnou až na hranice s Rakouskem k obci Nový Přerov, máme odrůdy jako Ryzlink rýnský, Tramín, Rulandské šedé, Hibernal, samozřejmě Veltlínské zelené a velmi se nám zde daří Merloty a Cabernet Sauvignon.

To je až neskutečné množství odrůd…

V současné době vyrábíme víno z 26 odrůd, které pěstujeme na vinicích v obcích Pavlov, Novosedly, Nový Přerov a v Mikulově. Pestrou skladbu odrůd a vín chceme mít, reagujeme tím na poptávku. Firmy si u nás například objednávají vinný catering či degustace vín na klíč, kdy my vyjíždíme s cateringem na domluvené místo na jejich eventy, případně umíme vinný catering zajistit na kongresové konference a podobně.

Vína dodáváme i do restaurací a hotelů, které mají zájem na tom, aby skladba jejich vinného listu byla široká a každý host si na něm našel to své víno.

Jak se vaše začátky lišily od vašeho současného podnikání? Lze to nějak jednoduše popsat?

Je to jiné, určitě jiné. A hlavně, dnes mám pocit, že byrokracie kolem vinařství je až neuvěřitelná a navíc zbytečná. V každém vinařství se najde skutečně spousta jiné práce než neustále řešit doslova papíry pro papíry! Někdy mi to, promiňte mi to, hlava nebere.

Která práce na vinici je podle vás nejtěžší?

Veškerá práce ve vinici je náročná. Je to nikdy nekončící koloběh.

Co je základem dobrého vína?

Kvalitní a zdravý hrozen, péče o vinici. Ze skvělého hroznu můžete vyrobit skvělé víno, ale ze špatného a nezdravého hroznu skvělé víno nevyrobíte! Amen. Pak je tu samozřejmě práce ve sklepě a některá vína potřebují čas k dosažení optimální lahvové zralosti. Nejdůležitější je ale vypěstovat kvalitní hrozen v perfektní kondici. A pozor, neplatí, že čím vyšší cukernatost hroznů, tím lépe!

Podle čeho laik pozná dobré víno?

Víno má hlavně chutnat a je na každém, jestli má rád bílá, červená, suchá či sladší vína. K dobrému vínu se člověk musí, záměrně dodávám, prodegustovat.